Láska až za hrob - 2. část

4. března 2009 v 21:17 | Joli |  povídky
klik na celý článek



"Sam, holčičko, co se děje??? Je ti dobře??"
"Tati....moje... srdce..." nedopověděla a sesula se na zem.....




"Sam!" vykřikl Jack, když ji uviděl bezvládně ležet zkroucenou na zemi...... Vstal ze země a spolu s Jacobem ji položili na podlahu....
"No tak, co se děje??? Mluvte na mě, Sam... slyšíte??"
"Má puls???"
Jack zkontroloval její tep...
"Nepravidelný....."
Jack čapl svoji vysílačku a doufal, že Daniel má tu svoji stále u sebe...
"Danieli... tady Jack, slyšíš mě??"
"Jo, slyšim, co se děje???"
"Carterová zkolabovala, nevíme, co se děje... potřebujeme doktorku na příjmu... a aby technici co nejdřív opravili ten zpropadenej generátor..."
"Vydrž chvilku, jsem kousek od ošetřovny, předám jí vysílačku..."
Daniel se odmlčel a za chvíli bylo slyšet z vysílačky zapraskání a doktorčin hlas...
"Plukovníku, jaká je situace?"
"Carterová se zhroutila..... má nepravidelný tep...."
"Nestěžovala si před tím na nějaké bolesti? Nebo zkolabovala jen tak? Řekněte mi všecko....."
"No říkala, že jí bolí už záda.... stěžovala si, že ji od zad bolí u srdce, ale že má objednanou nějakou masáž a že bude v pořádku... že to srdce má od těch zad... a pak se najednou zbledla, chytla u srdce a složila se tu... doktorko, co máme dělat???"
"…..nemá puls!!!" zakřičel Jacob
"Cože? Jak nemá puls??"
Jack jí opět zkontroloval tep...
"Ona ho fakt nemá"
"Plukovníku, musíte začít masáž srdce... okamžitě... rozumíte???"
"Jo jo... rozumím..."
"Víte, jak se to dělá??"
"Ano, vím, ale radši mi pro jistotu řekněte, co a jak..."
"Dobře, poslouchejte pozorně, plukovníku. Musíte ji položit na záda.....zakloníte jí hlavu... uvolněte jí zapadlý jazyk...jeden z vás pak začne masáž srdce - patnáctkrát stlačit mečíkovitý výběžek hrudní kosti... druhý pak bude dávat dýchání z úst do úst.... po patnácti stlačení dva vdechy... je vám to jasné? Začněte.... budu vás kontrolovat přes kameru...."
Jacob se naklonil nad Sam a začal s masáží srdce a Jack se jal dávat dýchání z úst do úst....

Po několika desítkách minut byl Samin stav stále stejný.. nejevila známky života......Jack s Jacobem si to ovšem odmítali připustit a nechtěli ji jen tak nechat odejít... z ničeho nic...... začínali pociťovat první známky únavy, ale nehodlali s masáží přestat....... i po hodině a půl byl však její stav neměnný, jen s tím rozdílem, že Jack s Jacobem byli na pokraji sil...a výtah nebyl stále opravený...
"Plukovníku... Jacobe... nechte toho... nemůžete už pro ni nic udělat...už to nemá smysl.."
"Cože? Co to říkáte? To nemůžete myslet vážně.... nenecháme toho....." vzpouzel se Jack...
"Plukovníku, jste vyčerpaný... sám už nemůžete... a Jacob již taky ne... vy dva jí už nedokážete pomoci..."
"To mi neříkejte... proč ještě neopravili ten výtah? Řekněte jim, ať pohnou... můžete jí ještě pomoci... máte přece přístroje....."
"Už je pozdě, plukovníku, je mi líto... kdyby se dostala na ošetřovnu dřív, byla tu šance.. a celkem veliká, že jí pomůžu, ale už je pozdě.... neslyšela jsem o žádném případu, kdy by se podařilo obnovit funkci srdce po tak dlouhé době bez pomoci přístrojů...promiňte, pane....ačkoliv to říkám nerada, už jí nemůžeme pomoci... ani vy, ani já...."
Jacob se s bolestí v srdci posadil na zem a nedokázal tomu uvěřit... ještě před nějakou dobou byla jeho holčička v pořádku a teď tu před ním leží bez známek života.... nemohl a ani nechtěl bránit svým emocím, a tak nechal slzy téct proudem ze svých očí.... proboha... právě jsem přišel o dceru... přežil jsem vlastní dítě....proč zrovna já? Co jsem komu udělal.... proč já pitomec nechal to goauldské léčebné zařízení na naší domovský planetě a nevzal si to na misi.... kdybych ho měl u sebe, mohl jsem zkusit jí zachránit..... proč.. proč... proč...... byla to pro něj taková rána.... nevěděl, co má dělat....jen tam tak seděl, díval se na ni a brečel.....
Když Jack viděl Jacoba rezignovaně sedět a dívat se na Sam s bolestí ve tváři, podnítilo ho to k dalšímu pokračování v masáži... nechtěl se smířit s tím, že by Sam měla být mrtvá... nechtěl.. ještě ne.. podruhé by to nezvládl..... věděl, že jakmile si připustí její smrt, už nebude cesty zpět... nikdy... z toho se už nikdy nevzpamatuje....nejdříve přijít o Charlieho.. dobře... bylo to těžké, ano, byl na dně....ale díky Sam to aspoň trochu zvládal... tu samotu.....měl důvod žít... kvůli ní.... ale tuhle chvíli mu ten jeho důvod unikal mezi prsty..... a on se ze všech sil snažil nenechat ho odejít... nebyl na to připravený... ještě ne.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama