Láska až za hrob - 5. část

4. března 2009 v 21:21 | Joli |  povídky
klik na celý článek

"Jacku, možná je tu něco... co si nechcete přiznat... tím spíš přede mnou... jako před jejím otcem..."
"Co ode mě chcete, Jacobe???"
"Dobře, řeknu to na rovinu..."
"To by bylo od vás milé..."
"Jacku... vy jste k ní cítil něco víc než... řekněme než jste směl...že ano? Řekněte mi to, prosím..."
"K čemu vám to bude dobré??"
"Budu aspoň vědět, že tu byl a je někdo, kdo ji doopravdy miloval.... nikdy neměla na chlapy moc štěstí.... a mě to mrzelo.... občas jsem vás pozoroval... jak se k sobě chováte... a vy jste se k ní choval jinak... než ostatní členové týmu.... a ona k vám.. a já si říkal, jestli v tom nebylo něco víc... prosím, řekněte mi to... abych měl aspoň nějakou útěchu... že měla někoho.. koho milovala a kdo miloval ji.... chtěl bych v tomhle mít jasno..."
"Co chcete, abych řekl???"
"Pravdu... jestli jste k ní něco cítil a ona k vám.. teda pokud vám to řekla nebo naznačila... nebo jestli se mi to jen zdálo.."
"Ne.... nezdálo....."
"Jacku..."
"Byla pro mě všechno..... měl jsem tu přátele, ale ona byla ten...proč jsem tu byl a neodešel z SGC... kdyby tu nebyla ona, nebyl bych tu ani já.... ano, miloval jsem ji.... ale nikdy jsem jí to neřekl... nebo ne přímo... a ona mě taky......" dořekl a odešel... Jacob zůstal stát a díval se za odcházejícím Jackem.

Jack šel po chodbě a došel na pitevnu... vešel.... Sam ležela na stole a Janet se právě chystala začít s pitvou... chtěla vědět, proč Sam dostala infarkt... když do té doby byla v dobré kondici a nic nenasvědčovalo, že by měla zástavu srdce dostat...
"Doktorko, počkejte...."
"Pane? Co se děje??"
"Mohl bych tu.... ještě s ní zůstat... sám... než uděláte... tu pitvu.... prosím...."
"Jistě, pane....." odpověděla doktorka a nechala Jacka samotného se Sam..... ten si opět lehl vedle ní, znovu ji obejal... díval se jí do obličeje.. a přemýšlel... lépe řečeno... vzpomínal... na všechno, co spolu prožili.... jejich první setkání.... odkud ho převeleli???.... převeleli "ji" z Pentagonu.... a jak jim to tam natřela...... a to, že moje reprodukční orgány jsou uvnitř a ne zvenku, ještě neznamená, že nezvládnu to, co zvládnete vy.... musel se tenkrát v duchu zasmát... ale tenkrát ještě nevěděl, co pro něj ta blonďatá kráska bude znamenat...... nebo jak ho odmítla opustit... když se dostali bránou na Antarktidu.....a nebo když se k nim skrz zrcadlo dostala doktorka Carterová s majorem Kowalskim... jak mu ta alternativní nebo jaká.. Sam.. řekla...pochopte to, můj Jack měl stejný obličej i hlas, stejné ruce... Což ovšem vyvolává zřejmou otázku. Jak jste si mohla vzít takového chlapa?.... možná to na něm tehdy ani později nebylo poznat... ale strašně tomu alternativnímu Jackovi záviděl.... sice zemřel a doktorky Carterové...teda O´Neillové mu bylo líto... ale ti dva mohli spolu být...aspoň nějaký čas...ale on??... on se té své Sam nesměl ani dotknout... bál se jí skoro i podívat do očí... aby to na něm nebylo vidět... že je zamilovaný... jako puberťák...
Ležel tam asi dvě hodiny, když se doktorka vrátila.....
"Plukovníku.... nezlobte se.. ale.."
"Doktorko... já... prostě nemohu....."
"Já vím, pane... ale... musím to udělat....."
Náhle Jack ucítil vedle sebe pohyb... připadalo mu to až neskutečné... odvrátil pohled od doktorky k Sam.. k jejímu obličeji... a zahleděl se do jejích široce otevřených očí plných strachu.....
"Co se to se mnou děje?????"
Jack se vyděsil.... ještě před chvilkou byla mrtvá... a teď... najednou byla živá... a dívala se na něj... celá zmatená.....
"Doktorko..."
Janet přešla rychle k Sam...... Jack slezl z postele, aby se k ní doktorka lépe dostala.... ta ji hned začala vyšetřovat...
"To není možné tohleto.... ještě jsem se s ničím takovým nesetkala..."
"Janet, co se stalo? Proč jsem tady??? A proč...plukovník...."
"Sam, uklidněte se..... řekněte mi... co si pamatujete... jako poslední..."
"Byli... byli jsme na planetě....vrátili jsme se na základnu.... byla jsem ve výtahu... s plukovníkem O´Neillem a s tátou... pak si pamatuju... že mě začalo bolet u srdce...... a pak.... já nevím... nevzpomínám si..."
Vyděšeně těkala očima kolem sebe... byla pobledlá... a třásla se.....
"Neboj se, Sam, přijdeme na to, co se stalo...."
"Janet, proč se nic nepamatuju? Jak jsem se sem dostala??"
"Víte... v tom výtahu... zkolabovala jste.... vypadá to na infarkt... plukovník s vaším otcem vám dávali masáž srdce asi hodinu a půl... ale nepodařilo se jim.... vás... přivést k životu.."
"Byla jsem mrtvá???"
"No... ano.... jen nevím, jak to, že jste se probrala.... neberte si to špatně.... jsem samozřejmě moc šťastná... že žijete.... ale je to pro mě veliká záhada... nikdy jsem nic takového neviděla... Sam, budu vám muset udělat nějaké testy... když dovolíte...."
"Jo, samozřejmě..... jistě..."
"Jak se cítíte? Bolí vás někde?"
"Jen záda.... a jsem unavená..... ale jinak.... mi nic není... teda.... doufám..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama